Proč se bojíme hororů?

Někteří lidé zbožňují tu husí kůži, kterou dostanou při sledování hororů. Jiní je naopak nedokážou ani vystát, protože se ji nelíbí, jakým způsobem film pracuje s jejich podvědomím, buduje napětí a pak zaútočí na jejich primární pudy. S využitím obrazů a zvuků mohou hororoví režiséři vstoupit do části vašeho mozku, která funguje čistě na bázi instinktu. Proč je to tak? Zjistěte to v naší galerii! (Film na obrázku: V zajetí démonů, New Line Cinema)

Hororové filmy mohou být tak děsivé, protože dokážou obejít naše vědomí, že sledujeme fikci a vyvolají u nás skutečnou reakci na strach. Vyskakujeme ze svých sedadel a křičíme, protože film obejde náš klidový stav a útočí na prvotního instinkt, který má okamžitě reagovat, abychom se ochránili a varovali ostatní - než aby se mozek zabýval tím, co nás vyděsilo. Výkřik je způsob, jak upozornit ostatní ve vaší společenské skupině a vyděsit útočníka. (Film na obrázku: TO, New Line Cinema)

Neurovědci začali studovat diváky, kteří sledují horory, aby mohli pozorovat jejich emocionální reakce. V roce 2008 výzkumní pracovníci univerzity v Bonnu našli něco odlišného v genetice, a tedy v chemii mozku, u lidí, kteří se velmi snadno vyděsili. Máte-li dvě kopie konkrétního genu spíše než jednoho, máte větší pravděpodobnost, že vás budou horory děsit více než ostatní. (Film na obrázku: Halloween, Compass International Pictures)

Podle Dr. Glenna Sparksa jeden z důvodů, proč jsme přitahováni k pocitu strachu, je pocit, jak se cítíme po sledováni hororu. Jeho výzkum zjistil, že když lidé sledují děsivé filmy, zvyšuje se jim srdeční frekvence, krevní tlak a dýchání. Po skončení filmu toto fyziologické vzrušení přetrvává. To znamená, že všechny pozitivní emoce, které prožíváte, jsou zesíleny a máte po filmu skvělý pocit. (Film na obrázku: Osvícení, Warner Bros.)

Jiné teorie se týkají typů osobností, kteří vyhledávají senzaci. Jsou to prostě lidé, kteří usilují o vyšší úroveň vzrušení při sledování filmů - užívají si zvýšené hladiny adrenalinu, když jejich mozkem prochází s intenzivními zážitky. Tyto zážitky mohou být jak sledování hororových filmů, tak při parašutismu a bungee jumpingu. (Film na obrázku: Upír Nosferatu, Prana-Film GmbH)

V budoucnu je možné, že filmaři budou moci použít ještě přesnější metody, aby přímo stimulovali v divácích určité emoce. A jednoho dne možná ani nebudeme muset vidět film - v našich mozcích budou implantovány elektrody, a jednoduše bude stačit zmáčknout různá tlačítka a my budeme dělat 'oooh' a 'aaah' na povedl nějakého stroje. Děsivé, že? (Film na obrázku: Mechanický pomeranč, Warner Bros.)